10 let Geomantie v Čechách

web_Cultura_vejce.jpg Před 10 ti lety jsem pozval do Prahy Marko Pogačnika, slovinského autora, umělce, spisovatele a geomanta ... Dnes se Geomantie stává přirozenou součástí české kultury.

Před 10 ti lety jsem pozval do Prahy Marko Pogačnika, slovinského autora, umělce, spisovatele a geomanta. Dnes je v Čechách aktivních několik geomantických skupin, vyšlo již pět překladů titulů od Marko Pogačnika, dva ode mne, byly odvysílány dva pořady na hlavních TV kanálech, v České, Moravské a Slezské krajině jsou geo a litopunkturní instalace. Každoročně jsou pořádány geomantické schůzky a aktivity přesahující hranice České republiky. Geomantie se stává přirozenou součástí české kultury.

Jan, Leden 2011

 

On 1.9.2010, at 17:27, E.Gajanova@seznam_cz wrote:

 

Zdravím Jane,

od našeho posledního telef.rozhovoru týkajícího se Slavonic,  mi neustále zněla Tvá otázka ..."proč se vlastně účastním geom.setkání..." V příloze tohoto mailu, jsem se o tom trochu rozepsala. Pokud naznáš a budeš to číst, ber to jako zpověď bez rozřešení.

 

Eva

<Geomantie s Janem.doc>

Přemýšlím o tom, proč se zúčastňuji setkání s geomantickou skupinou vedenou Tebou. Když dovolíš, vezmu to trochu obšírněji.

Již jako dítě jsem se dokázala „dostávat“ do jiného, svého, ale i tak „reálného“ světa, kde jsem se cítila šťastná, ale bála jsem se o tom s někým promluvit … Vliv okolí, dospělost, rodinné „starosti“, mi na to daly zapomenout. Nový „impuls“ jsem dostala s příchodem nemoci - leukémie. Začala se zajímat o esoteriku, alternativní medicínu, a tím se dostala až do esoterické školy v Ratajích. Velmi mě zaujal Tvůj výklad o geomantii, cítila jsem, že je to něco, do čeho bych chtěla proniknout hlouběji. Při Tvé hře na fujaru, která mě přivedla do jiného světa, jsem si uvědomila, jak žiji, nemohla jsem utišit pláč. Měla jsem pocit, že jsem se vrátila někam, snad ještě před své početí, kde jsem se cítila volná a svobodná. V ten okamžik jsem věděla, že chci svůj život změnit. Právě takovou volnost pociťuji na setkáních pod Tvým vedením. Zřejmě nejsem na takovém stupni poznání, jako řada účastníků (soudím podle jejich sdělených prožitků a poznání-většinou vnímám i jiné prožitky), ale i tak se cítím svobodná a i „užitečná“...

Eva

On 1.6.2010, at 14:23, Přemysl Houdek wrote:

 

Jane:

Geomantie se objevila v mém životě v okamžiku, kdy jsem se vydal cestou složitých osobních proměn, nesměle, aniž bych si to takto zřetelně uvědomil. Aniž bych se geomantem sám stal, byla přítomna.

 

Markovi s Anou i Janovi vděčím za jejich báječnou společnost.

Přemysl

On 10.6.2010, at 18:12, Radek Zdvorily wrote:

 

Ahoj Jane,

děkuji ti za tvůj mail, který přichází "jakoby náhodou" v době, kdy i já nějakým způsobem rekapituluji předchozí období v očekávání nové etapy. Tvůj mail se mě tedy náramně hodí, abych i sám pro sebe učinil určitou rekapitulaci.

 

S geomantii jsem se setkal poprvé na podzim 2006. Vraceli jsme se tenkrát z Pražského hradu, kde jsme se snažili vnímat jeho energii. Poblíž Mánesova mostu jsme, tak nějak neplánovaně, odbočili s tím, že se podíváme na nábřeží jižně od mostu. Sotva jsme k nábřeží přišli, viděli jsme skupinku asi 15 osob, které stáli v kruhu a chovali se tak nějak divně. Tenkrát jsem již věděl o geomantii i Marko Pogačnikovi, ale neznal jsem Jana, který tyto aktivity tady u nás rozvíjel. Tak tady jsme na něj ale vysloveně narazili. Nechali jsme přítomné dokončit jejich práci a pak se přišli optat, co to zajímavého, že dělají. Od té doby jsem se začal účastnit geomantických akcí Jana Tajboše a popravdě řečeno, zejména jemu vděčím za můj neuvěřitelný magický rozvoj v následujícím období.

 

Největší zážitek jsem měl s Janem 9.9.2007. Jan tehdy dokončil svoji uměleckou práci na kosmogramech umístěných v průběhu letní mezinárodní geomantické dílny v Tróji. Celý den jsme různě cvičili a vnímali a pak jsme šli nahoru ke kamennému kruhu. A tam proběhlo něco na způsob prastaré iniciace. Jan nám vlastně nic neřekl, ale hodně lidí to vnímalo samo. Bylo to naprosto spontání. Nejprve jsme stáli okolo kruhu, obtáčeli jej a pak se Jan postavil kousek od středu a začal pět na svoji píšťalu. Postupně jsme jeden po druhém vcházeli do kruhu a já cítil uprostřed kruhu přítomnost nějaké vysoké bytosti. Bytostmi byl zaplněn celý kruh, ale v jeho centru byla přítomna bytost vyššího řádu - Dévy. Vnímal jsem její ženskou sílu. Zajímavé je, že kousek od kamenného kruhu byla již před časem vztyčena socha bohyně zřejmě od nějakého vnímavého umělce. Vnímal jsem jí jako bohyni dávných dob. Jako mateřskou sílu Země, která dlouho spala a lidem se nezjevovala. Byl to naprosto úžasný zážitek. V té chvíli jsem ale také zřetelně cítil, že jsem v úplně jiné dimenzi. Byl jsem na tom samém místě, jako mé tělo, ale přitom jinde, v novém či jiném časoprostoru. Byl to takový úvod do dalších neuvěřitelných příhod, které se mi pak následně děly už nezávisle na geomantické skupině okolo Jana ...

... Vlastně bych chtěl této příležitosti využít a poděkovat Markovi za jeho úžasnou práci, za jeho vřelost a za to, jak své často těžce nabité zkušenosti předával dále. Chtěl bych poděkovat Anně, za to, s jakou lehkostí a přirozeností pokračovala v Markově práci a chtěl bych poděkovat i tobě Jane za to, co jsi učinil nejen pro mne, ale pro celý svět. Vesmír Vám to nezapomene. Děkuji.

Radek

On 14.6.2010, at 10:03, Iveta Šugárková wrote:

 

Geomantie mi přinesla nový způsob vnímání prostoru, lidí i sebe. Jasněji se orientuji v tom co cítím. Geomantie považuji za jakousi "bibli", základní učení - učí mě cítit pravdu a poznávat hlubší souvislosti.

Kéž by se geomantie stala jedním ze základních předmětů na školách.

 

Práce Any a Marka Pogačnik i Jana Tajboše mě naučily mnohému užitečnému a praktickému pro život. Přesah jejich tvorby možná ani nedokáži zhodnotit, ale velmi si toho vážím a jsem ráda, že tvořili a tvoří také v ČR.

Děkuji.

I.

On 16.6.2010, at 16:09, Hana Roháčková wrote:

 

Ahoj Jane, omlouvam se, že píši až ted. Je toho na mě ted moc a také mě občas převalcují osobní procesy a já moc nefunguji. Myslela jsem , že si sedneme s Ladou a dame dohromady kultivovaný dopis, ale nevychazí to.

Tak aspon já vzpomínam na začatky - první setkaní s knihou od Marka - obrovské nadšení, hned mě to oslovilo. Moc jsem si přala zúčastnit se takového seminaře. Podařilo se mi to za dva roky myslím v roce 2002 a krátce na to s Annou. Pocity byly úžasný. Ale nejprve jsem to pojala spíše tak, že zachranuji Planetu. Teprve později jsem pochopila zrcadlení. Nesmírně mě oslovila prace začít u sebe hledat problem, který se vyskytl na místě nejprve v sobě. nabízet místu osobní zkušenost a pak teprve léčit. Též vzpomínam na naše dobrodružné vypravy s Tebou a Jiřkou - hlavně ta téměř pohadková výprava na Slovensku cestou necestou přes potoky a houští až na vrchol. A další a další. Co mi to dalo - setkaní s lidmi stejného založení, hluboké prožitky, touhu měnit se, pracovat na sobě, abych i já prospěla Zemi,a inspiraci jak vnímat zemi i jinak než jen pohledem.

Tak ahoj a diky všem. Hana Rohacková

 

Naše společné práce v přírodě byly pro mě jako pohádka „Císařových nové šaty“. Všichni něco viděli, povídali si o tom nadšeně, jen já neviděl nic. Pobyt ve skupině veselých a podobně naladěných lidí pro mě byl tím nejkrásnějším zážitkem v poslední době.

Ladislav Roháček


On 4.7.2010, at 19:15, <katerina.kaci@centrum_cz> wrote:

 

Ahoj Jane,

dostala se ke mě tvá výzva ohledně vyjádření se k tomu, jaký má význam a co pro nás znamená Geomantie. Jelikož bych si sama později velice ráda přečetla co nejvíce názorů a myšlenek ostatních, přišlo mi, že bych se měla také aktivně zůčastnit.

Je toho hodně, co bych Ti mohla napsat, včetně konkrétních zážitků, které bych mohla vyprávět, ale to by bylo na román a navíc mnoho z mých aktivit Ti už bylo posláno v jiném obsáhlejším příspěvku dobrého přítele, jehož soukromí respektuji a tak se nechci opakovat :-)

Snad tedy jen kratičké zamyšlení, se kterým prosím nalož dle svého uvážení.

 

Měj se krásně.

Kateřina

 

Geomantie pro mne především znamenala setkání s lidmi stejného smýšlení a cítění. Setkání s lidmi, kteří jsou otevřeni celému vesmíru i sami sobě a nebojí se přijmout to, co je naší přirozeností.

Věřím že jsou mezi námi mnozí, kteří Geomantii provozují nevědomě už jen tím, že vnímají své okolí a jsou ochotni naslouchat. Je pro ně přirozené mluvit s rostlinami na svých zahradách, opřít se v tichém souznění o kmen stromu....

Už jako dítě, co se pamatuji bylo pro mne zcela přirozené mluvit s duchy přírody. Odborná literatura má pro to termín „magické myšlení“. To je prý typické pro malé děti předškolního věku a časem se vytrácí (vlivem pravidel a diktátu společnosti, která se domnívá, že ví, co je tzv. reálné a co nikoli). Jaká škoda!

Než „magické myšlení“ chtělo by se mi říci spíše „přirozené vnímání...vnitřní moudrost...napojení“. Jsem si vědoma že není jednoduché najít ten správný termín, pokud je vůbec nutné takový hledat a to je právě ono. Lidský jazyk na to nestačí. Je nám někdy spíše překážkou. Existují i jiné způsoby komunikace, propojení. A to je na Geomantii právě to krásné.  „Mluví“ ke všem formám života. Všichni jsou tu zváni.

O práci Marka a Anny Pogačnik jsem se dozvěděla poprvé v roce 2008. Ihned mě to zaujalo, cítila jsem, vnitřně věděla, že tohle je něco opravdového. S nadšením a velkou radostí jsem si poté přečetla knihu Marka Pogačnika Elementární bytosti. Jak blízké mi to bylo! Z textu čišela vřelost a velká laskavost, ale také pokora.

Marko popisoval svět, který jsem odmala tak dobře znala a vlastně i z dob a životů minulých. Má duše to nezapomněla.

Když se poté naskytla příležitost zúčastnit se geomantického setkání Jana Tajboše a jeho přátel na letní slunovrat roku 2008, ráda jsem pozvání přijala a nelitovala jsem. Celý den byl ve znamení slunce a světla a energie skupiny byla neskutečně silná. Cítila jsem že je nás mnohem více, než kolik nás bylo vidět fyzickým okem. Byli jsme podporováni, vesmír se radoval spolu s námi. Nebyly žádné překážky, jen ty, které bychom si sami postavili. Ale proč bychom to dělali?

Janových akcí jsem se poté účastnila ještě několikrát a vždy jsem odcházela s krásným pocitem harmonie, radosti a dobře odvedené práce. Ach zase ten lidský jazyk...slovo práce není přesně to, co jsem chtěla vyjádřit :-)

Naštěstí ale je tu ještě jiný jazyk a tím mluví naše duše. V naší lidské řeči bych se ho snad mohla pokusit velmi neuměle nazvat jazykem citu a otevřeného srdce, jazykem dokonalého propojení a naladění se na nás uvnitř i na naše okolí. A právě toto vše pro mne představuje také Geomantie.  Setkání s ní bylo velkým obohacením na mé duchovní cestě a jsem vděčná za krásné okamžiky ve společnosti tolika milých vnímavých lidí a samozřejmě i dalších obyvatel vesmíru.

Kateřina