"... pokud je toto “vše” v rovnováze, stáváme se celistvými, stáváme se sami sebou a vytváříme krásný svět. A
pokud něco převažuje, či je něčeho nedostatek, jsme smutní, nešťastní nebo nemocní. Přeji ať, každý z nás nalezne svůj
vnitřní klid".
cz... se narodila v květnu 1985 v Třebíči. Absolvovala Střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě. Krátce po studiu odcestovala na dva roky do Irska, kde měla možnost načerpat mnoho zkušeností pro život.
Nyní žije a pracuje v Praze. Zabývá se barvami, hmotou, radostí, pohybem a prostorem kolem nás.
Pro projekt C(t)NOSTI nám řekla:
"Myslím, že ctnost je něco jako vnitřní mír, harmonie, rovnováha ... Jednoduše tvé myšlenky i pocity, jsou v souladu s tvými činy, činy a myšlenky, jsou v souladu s tvými pocity a pocity a činy, jsou v souladu s tvými myšlenkami. Pokud je toto “vše”v rovnováze, stáváme se celistvými, stáváme se sami sebou a vytváříme krásný svět. A pokud něco převažuje či je něčeho nedostatek, jsme smutní, nešťastní nebo nemocní. Přeji ať, každý z nás nalezne svůj vnitřní klid.
Dílo pro C(t)NOSTI: instalace “MÍSY” v parku Stromovka, Praha 7
... “Mísy” ... je to příběh člověka, tvořící svůj vlastní život. Tvoření je pro něj velice důležité. A tak začne vytvářet hliněné mísy, jenž jsou zároveň záznamovou formou našeho příběhu. Každý den je vytvoření jedné mísy a každá mísa je vytvořením jednoho dne. Na konci příběhu zjistíme, že právě díky těmto mísám můžeme dojít na samý začátek všeho ...
... Tato instalace nám pomáhá se zamyslet nad všedností našeho žití, kdy pokud se v běžný den našeho života nic zvláštního nestane, tento den ihned opouštíme a sami si již po krátké době těžko uvědomujeme co a kdy jsme v určitých dnech dělali či prožívali. Poté nám tyto dny plynou pod rukama čím dál větší rychlostí a my pokud se nedokážeme zastavit a uvědomit si krásu každého dne, se brzy dostáváme blíže a blíže k neopodstatnění našich životů.
... “Mísy” nám umožňují nahlédnout do cca 102 dní života autorky, kdy v každém z těchto dní byla vytvořena jedna mísa zrcadlící její den. Díky tomu že jsou mísy “pouhou hlínou”, která zpracována do určitého tvaru, nám svou křehkostí ukazuje i jak křehký je dnešní život lidí založený na shromažďování statků, které spíše člověka zaslepují a ochuzují nežli obohacují.
... Zvolený tvar nám ve své podstatě koresponduje s tvarem lidského bytí, který je jak ve své fyzické tak i duševní formě neustále naplňován ... a vyprazdňován stejně tak jako mísa.
... Tím, že jsou mísy nevypálené a vystavené ve venkovních prostorách se těchto 102 dní působením přírodních vlivů pomalu vytrácí a vrací se zpět ke kořenu svého bytí, Matce zemi, což je naprosto přirozené. My máme tu možnost je sledovat a pozorovat tak, jako máme možnost sledovat a pozorovat naše dny, a pokud každý den dokážeme nejen sledovat a pozorovat, ale i prožívat a vytvářet je, tak jak to autorka vyjádřila svým dílem, docházíme ke své podstatě, což je největší C(t)NOSTÍ našeho bytí.
kukl@centrumcz
