Vltava - řeka

web_Vlt_kosmgr01_010.jpg Prostým pozorováním vody lze nabýt poznání, které překračuje čas a prostor  ...

V Listopadu 2010 mne k sobě zavolala řeka. Vltava. Vznikl, kromě jiného, koncept AQUAPORT ... návrhy objektů s vitalizujícími účinky pro regulovanou vodu Vltavy v Praze a pro pražská nábřeží ... a ukotvení přátelství Řeky ve mně. Také kosmogram nálady Vltavy tehdy ... a počátky série dekorativních plastik a reliéfů vázaných k ní ... a krátky příběh sepsaný v březnu 2011.

Jan

 

web_disk_Vltava_silvr.jpg

 

PRIEZRAČNÉ CESTY K PRÍČINÁM DIANIA.

Vody rieky - prekročené hranice večnej prítomnosti.

 

V dobách, keď som maturoval, bolo zvykom túto slávnostnú udalosť oznámiť svojim blízkým, rodine a priateľom. Veľkou výzvou a tak trochu prvou previerkou dospelosti, bol vzhľad, uvedenie a znenie motta takéhoto oznámenia. Pamätám sa dodnes s akým vzrušením som sa chopil tejto úlohy. Zvykom vtedy bolo, že má ísť o citáciu niekoho múdreho, časom overeného a všetkými uznávaného autora, autority. Tento zvyk som chcel dodržať. A ako sa ukázalo neskôr, moji spolužiaci na tom boli rovnako. Akurát som sa nikdy nedozvedel, či boli rovnako vzrušení z príležitosti slobodne sa stotožnit s názorom niekoho, ktorý je síce mnoho rokov telesne mŕtvy, ale duchom, teda svojim dielom prítomný. Cítite to? Tu skrytú zvláštnosť Prítomnosti takejto situácie? Mladosť a nevyzrelosť je pritiahnuta k dokonalejšiemu a je si toho vedomá. Čo len spôsobuje takéto rozhodnutia?

Pri hľadaní osobnosti som to mal vcelku jednoduché. Takmer počas celej strednej školy som sa zaoberal renesanciou a umelcami tej doby. A tak na oznámení nakoniec stálo: "Nikdy nevkročíš dvakrát do stejnej rieky" Leonardo Da Vinci. Hmmm ... zvláštne, ako všelijako sa dá tento výrok pochopiť a ako všelijako sa dá žiť. Mnohokrát neskôr som si tieto slová vybavil, keď som sa v spomienkach vracal k domnelo prežitým situáciám a chápal ich ďaľšie a ďaľšie významy, ktoré prekračovali hranice času a priestoru a sprítomňovali minulé a budúce do rozmanitých foriem prítomnosti. Vnímanie spojitosti, ba priamej totožnosti Vinciho "rieky" s riekami Prírody našej planéty je magickou hrou kaleidoskopu našej mysli v realite každého z nás.

Pri svojich vychádzkach mestom, takmer niekoľkokrát denne vídam rieku Prírody i rieku Života. Takmer niekoľkokrát denne sa moje vedomie, viac, či menej úspešne snaží do tejto rieky vstupovať. A rád vyhľadávam iných, ktorí robia to isté, aby sme sa o túto skúsenosť podelili.

 

Měl jsem tu možnost navštívit oblast, kde pramení Vltava. Zastavit se v mnoha místech-městech, kde kolem ní, žijí lidé i kde k vám promlouvá jenom příroda krajiny.

Nejlépe ji znám, když protéká Prahou. Nesčetně krát v roce procházím z jednoho jejího břehu na druhý. Vídám, jak okna tramvaje rámují do obrazů kulisy města v jehož paměti je tato řeka vryta od jeho počátku. Ona tady byla přede všemi. Je páteří života lidí vměstnaných kolem jejího těla. Je žílou těla Života Přírody na naší planetě.

Takové a jiné myšlenky k vám mohou přicházet když stojíte na Vyšehradě a pozorujete její velkolepost, se kterou vstupuje mezi útesy Barrandovských skal a Bráníku. Pak postačí pomalu otáčet zrak po pravé ruce. Žvahov, Děvín, Paví vrch, Petřín a velké finále Hradčany. Jako by právě Vyšehrad byl místem, kde lidé mohou pocítit co řeka spojuje i odděluje, jak dává i bere. Jak v tomto místě, na vysokých skalách svých břehů ponouká k pokoře i úctě. Když chvíli spočinete v této náladě, může se Vyšehrad proměnit v prostor, kde vám řeka ukáže, jak vy sami znáte město a zemi, kterými protéká. Chcete se dozvědět co ve své paměti zrcadlí a uchovává, jaké to je tam, kudy její tělo protéká?

Představte si jak stojíte s rozevřenýma rukama, rozkročeni levou nohou na bránických skalách a druhou na barranovských. Vyrostli jste v obra, který středem své pánve vtahuje řeku do svého těla a naplňuje se jí. Nechte vést svoje vědomí proti proudu jejího toku a zůstaňte s ní ve své představě spojeni vtékajícím a vytékajícím proudem skrze bederní prostor. Staňte se uvnitř sebe jejím meandrem, kde voda nabývá různých tvarů, víří ve skotačících vlnách a vytváří vlastní obrazy okolního světa souše. Do vaší mysle přicházející vjemy, nechte je s proudem řeky plynout dál. Pokud ve vás některá témata uvíznou, věnujte jim laskavou pozornost a úctu, budou mít pro vás význam. Když usoudíte, že chcete znát co se v krajině děje i po proudu, vyměnte postavení nohou. Uveďte se do klidu a požádejte řeku, aby vás vedla. Na konci všeho poděkujte. Pak mi snad dáte za pravdu, že je lidem jěště mnohé skryto o čem tato řeka může vypovídat.


Jan